Jakub Kovařík
Na FF UK jsem poprvé nastoupil v době mírného společenského optimismu, který provázel úspěch demonstrací během Týdne neklidu.
5 let jsem strávil studiem oboru Filozofie, avšak nikdy jsem ho nedokončil.
Jsem jedním ze zakládajících členů stále fungujícího Filosofického spolku Praxis, krátce jsem rovněž působil ve Studentské radě FF UK.
V současnosti jsem se po několikaleté pauze vrátil na fakultu, abych si na oboru Sociologie (studijní program socioekonomická studia) doplnil vzdělání.
Hospoda
Ranní Prahou táhnu
za teplejšími končinami
zatím však se vynalézám
jen se zrakem smáčeným
prázdnými výčepy.
Svět mi přesto dnes připadá
těhotný barvami
pro které by monarcha
nechal stínat hlavy
nebo radši pro zábavu? Každý bod mě bezostyšně
svádí svou hloubkou.
Každou tvář vnímám živoucí,
nesmrtelnou v přítomnosti.
božskou svou zranitelností.
Ztrácím se po cestě
nevadí, stejně dojdu,
dříve jsem myslel,
že smrt je lhostejná
možná je,
nevím,
ale oblékám ji
do šatu melancholie
sluší ji
a já vím
že ji miluji
hle, už jsem před domem
Kde jsou moje klíče?
Dvůr
Holubí tribunál
shlíží z pražských
zasněžených střech
na mou osobu
kráčící po slovech
sebejistě
hlavu vzpřímenou
jako bych netušil
že kráčím
za svou ozvěnou.
Lom
Z výšin shlížím
na nezaměnitelné kaskády,
práh města
rozostřený inverzí
a bez ustání
shonem protínaný.
Nevidím,
kde začíná,
nevidím,
kde končí.
Radiace světel
ozařuje bílou
mlhavou čepici
myriádu těl
obalující
neprodyšným závojem.
Nevidím,
kde začínají,
nevidím,
kde končí.
Ať tak či onak
proudí energie,
vždy za ní
v závěsu
pospíchá entropie.
Nevidím,
kde začínám,
nevidím,
kde končím.
Vřídlo
Včera mi došlo,
že už se na tebe nikdy nebudu těšit
a najednou mi bylo ouzko
padl mi na hrb celej svět
a já cejtil
že je toho moc
moc se toho od nás chce
uprostřed rozpadu světa
kterej skoro nikdo nepozoruje
anebo pozorovat nechce
a tak mi ukápla jedna slza
i když jsem chtěl řvát
jak Budnik v Něžném barbarovi
zalejvat asfalt slzami
a doufat, že z něj něco vyroste
něco co všechno změní
přitom slz mám tisíce
jen nemůžou najít cestu ven
Slzy za lidi, kteří zmizeli
Za ty, co teprve zmizí
za věci co byly
a za ty co nikdy nebudou
nemůžou najít cestu ven
šel jsem mezi lidi
smát se
protože co jinýho taky zbejvá
když člověk nechce řvát na náměstí?