Ivanka Dovhoruk
Ivanka Dovhoruk *1991 ve městě Vinnytsya v Ukrajině. Píše od 2006 výhradně poezii, výhradně česky, často pod letitým pseudonymem Joan Armlong.
2011-2014 absolvovala Bc. Filosofie (ÚFaR), Filozofická fakulta, Karlova Univerzita
2014-2016 absolvovala Mgr. Filosofie (ÚFaR), Filozofická fakulta, Karlova Univerzita
2017-2022 absolvovala Mgr. Politické teorie (ÚPOL), Filozofická fakulta, Karlova Univerzita
2018-aktuálně studuje PhD. Filosofie náboženství, Katedra filosofie, Evangelická teologická fakulta, Karlova Univerzita
Provádí
výzkum v oblasti filosofie sexuality a politické psychologie.

Svět, který tak trochu patří nám
Svět, který tak
trochu patří nám.
Který nemá počátek,
konec ani plán.
Do kterého se noříš
bezhlavě a boříš
veškeré zábrany.
V němž jsi s lidmi
a zároveň jsi sám.
Tichá důvěra,
když modelka
pózuje svému malíři.
Němý kouř doutníků
mladých chlapců,
kteří nikam nemíří.
A mnozí mohou
být zklamáni
ve stínných koutech
literárních kaváren.
Ale to není klam,
to není klamné zdání -
ten šedý kouř jejich doutníků;
ten šedý kouř našich
mladých básníků.
Co Ty jsi řekla
Co ty jsi řekla,
co vy jste řekli,
přátelé...
Tak slza tekla,
když ty jsi řekla:
přátelé!
Dlaně rozevřeli
a slzy utřeli;
i tu, co stékala,
když ty jsi svlékala
pravdu.
I když jsme byli bdělí,
tak to jsme neuměli
zastavit řeky, co tekly,
když my jsme si řekli
pravdu.
Předtucha
Předtucha dobra
předtucha zlá
Tebe zamotává
tak příjemná
a zbloudilá...
Nač nějaké namáhání
nač nějaké namítání -
Bezvětří podzimní
Tvé vzplanutí
je možná poslední
Bezvětří polední
prostupuje skrz látku
prostupuje namátkou
prostupuje mým tělem
možná neuměle
Možná, že nesměle...
Ale já nic nenamítám
Já se prostě nehněvám
Zdá se, že svítá
Ne, svět také -
Svět také
nic nenamítá
abychom se
spolu ztratili
a možná už se
nikdy nevrátili
Dnes – je Láska
Zítra nám ji zúročí
A v zátiší Tvých očí
nastává stmívání...
A my jsme na
rozhrání smilování -
Anebo pouze
hráči hazardní;
pouze do svých
srdcí zraněni...
Uvnitř světa
Někde uvnitř světa jsi Ty
část mračen modré oblohy
siréna strojvůdce lokomotivy
obrys obzoru dlouhý a sivý
Někde uvnitř světa jsi Ty
Jako mosty mezi břehy Vltavy
jako domů pospíchající postavy
Všude uvnitř světa jsi Ty
